CHVM » E Ucho Debil Accord Band

E Ucho Debil Accord Band

E Ucho Debil Accord Band-Stojime u Zdi 1985

É Ucho Debil Accord Band 1980 – 1986, Orchestr Bissext 1986 – 1990) Žatec Počátky těchto dvou jednoznačně undergroundových formací hledejme v roce 1980 v Žatci v kapele Ars, kde působil nenápadný baskytarista Pavel Škarýd. Toho kdosi seznámil s dlouhovlasým blonďákem, ulítlým a svérázným folkařem Jiřím „Zelím“ Zelenkou a oba si ihned jako dva naprosté protipóly padli do oka. Někdy v září onoho roku tedy založili skupinu É Ucho Debil Accord Band, která měla navazovat na tradice androšských legend Plastic People a české alternativy. Zakládající sestava vypadala takto: Jiří „Zelí“ Zelenka (voc, g), Pavel Škarýd (bg), Václav Šefrna (ds), Jan Vladař (g) a od té doby se v souboru během deseti let existence vystřídala spousta hráčů, dva však vydrželi po celý čas – tatíčkové zakladatelé, Zelí a P. Škarýd. Texty psal většinou Zelí a některé taky kamarád členů kapely Jan Král. První vystoupení měly „ucha“ už před vánocemi 1980 na undergroundové akci ve Velichově u Žatce ale vzápětí poté byl Škarýd nucen navléci se do mundúru zeleného. Kapelové dění téměř ustrnulo a Zelí se opět začal potulovat sám se španělou a svými šťavnatými songy obluzovat návštěvníky (zejména ženského pohlaví) na různých podzemních akcích a sezeních (např. Jihlava, Havl. Brod). Nicméně rockový duch v něm dlel neustále a jen čekal až se Škarýd vrátí zpátky. Na přelomu let 1982-83 k tomu došlo a tak oba É Ucho postavili znovu – k Zelímu (voc, g), a Škarýdovi (bg) se tak připojil bubeník Jan „Blesk“ Čonka a trumpetista Martin „Jazyk“ Košťál. Od té doby soubor začal jezdit a to výlučně po podzemních rockových přehlídkách, přičemž nejčastějšími souputníky se mu staly kapely Hally Belly a Posádková hudba Marného Slávy. Během dvou let si pak vybudoval docela slušnou pozici a na některá jejich vystoupení je vzpomínáno s notnou dávkou nostalgie. Sám Jiří „Zelí“ Zelenka komentuje jedno z nich v androšském časopise Sklepník (1992): „V lednu 1984 jsme hráli v Javornici u Rychnova a nebyly tam žádný bubny. Honza Čonka, kterej s námi tehdy hrál na bubny, si nechal z kuchyně přinést hrnce, uhláky a podobný krámy. Z toho sestavil soupravu jako u normálních bubnů, namísto šlapáku pouze dupal do podlahy místního prkennýho pódia. Nejlepší bubenický výkon, jaký jsme do té doby viděli, všechno ladilo, vše bylo O.K. Honza byl hrdinou večera.“ Čonka nicméně kapelu vzápětí opustil, přičemž na jeho místo přišel Radek Štanc. Na začátku roku 1985 s kapelou začala hrát i tehdejší Škarýdova dívka Jarka, ovládající jak flétnu, tak trochu hru na bicí. Na jaře téhož roku se „ušáci s debilními akordy“ rozhodli natočit svůj materiál na kazetu, která dostala název „Stojíme u zdi“ a soubor ji nahrál ve složení: Jiří „Zelí“ Zelenka (voc, g), Pavel Škarýd (bg), Jarka Benešová (fl, voc), Stanislav Rampas (g), Radek Štanc (ds), Pavel Markvart (noise), Martin „Jazyk“ Košťál (tp) a Milan Prokop (technik natáčení). Známý hudebník Mikoláš Chadima o ní pod pseudonymem Josef Zubař napsal do Vokna (1988, zkráceno): „Vím o dvou výjimečných kapelách tohoto žánru… Druhá z nich vydala jednu z kazet pod názvem É Ucho Debil Accord Band. Co se týká instrumentální zdatnosti, je přesným opakem Posádkové hudby MS… Kapela přesvědčivě dokazuje, že v některých případech to nemusí vadit. Její koncerty i vydaná ´LP´ jsou zážitkem. Z minima instrumentální zdatnosti těží kapela maximum díky promyšleným aranžím. Výborné naivistické a černým humorem kořeněné texty z ní dělají exportní vzorek maloměstského folku 80. let.“ To je pravda. Hráčské nedostatky kapela vyrovnávala energií, ale i hravostí a hlavně charismatem svého frontmana Zelího, který na pódiu chvilku působil jako rocková hvězda, chvíli jako sexuální deviant a chvilku jako chovanec psychiatrické léčebny. Někdy, když byla podzemní akce prozrazena a objevena policií, se androši přesunuli někam do hospody, kde Zelí vytáhl „kejtru“ a začal smažit svoje folkárny. Jeho nespoutaný nervní projev a kvalitní texty plné naštvanosti a vzdoru, ale i směšnosti a parodování systému, vyvolávaly mezi přítomnými bouře nadšení. V roce 1986 přišel soubor nejen s asi patnácti novými písněmi, ale také novým názvem – Orchestr Bissext. Premiéru si toto seskupení odbylo v červenci zmíněného roku ve vyhlášené androšské lokalitě v Libině na statku Janka Soldána v rámci Anti rockfestu 86. Následuje něco personálních zmatků – na bicí hraje dosavadní flétnistka Benešová, na kytaru mladíček Radek Diestl. Na přelomu let 1986-87 došlo k natočení kazety „Rock X, Folk Y“, už s novým kytaristou Vendou Kunou. Tehdy se také skupina na čas hráčsky stabilizovala a vzápětí realizovala nahrání svého dalšího programu „Die Zeige und mravenec“ (neboli Koza a mravenec). Tehdejší sestava vypadala asi takto: Zelí, P. Škarýd, M.Košťál, J. Benešová, V. Kuna a dále Láďa Odehnal (ds). Po čase pouze Kunu vyměnil další kytarista Jan Poustka a v tomto složení už kapela dohrála do svého konce.

01.Ich Mag Nicht

02.Jako u Blbejch

03.Šedivý Pohľed

04.T.t.n.v.s

05.Socializmus

06.Stroj

7.Černá Žarovka

08.Za Starých Časú

09.Weisse Angel

10.U nas v Panelaku

11.Mate Ridouska

12.V televizi Nebyl